Už se z toho stal určitý návyk. Sedím tady vlastně už pravidelně, a to minimálně dvakrát až třikrát týdně. Na cestě do kanceláře a případně na cestě z kanceláře si dělám chvíli pro sebe ve kterých se zastavím tady u takového rybníku a prostě přemýšlím.
Když jsem s tím začínal tak jsem z toho měl takový zvláštní pocit. Takový pocit, jako bych se flákal a dělal něco vlastně špatného. Něco, za co bych se možná měl i stydět. Postupem času jsem si, jak už jsem psal, v tom vybudoval určitý návyk a jsem na něj velmi hrdý. Proč hrdý? Protože teď už ty pocity viny nemám a opačně vnímám, že tyto chvíle jsou klíčové proto, abych byl schopen například v té kanceláři podat ten kýžený výkon. Abych přicházel s nápady a abych byl produktivní.
Dej si dovolenou, přijde akce
Před pár dny mi kolegyně říkala, že bych měl jezdit na dovolenou častěji což mě pobavilo. le právě tady na tomto místě jsem si tu myšlenku ještě nechalněkolikrát projít hlavou. Je na ní něco pravdy.
Říkala totiž, že vždycky když se vrátím z dovolené, nebo z nějakého výjezdu, tak přicházím s akčními kroky, které pak pociťují všichni kolegové. Většinou tyto akční kroky mají pozitivní dopad na naší organizaci a ve výsledku pak i na mě samotného.
Stejný efekt nacházím u rybníka
Když jsem si dělal (právě během takového ranního, či odpoledního, teď už nevím, přemyšlení u rybníku) review takových situací, tak je pravda že mezi nimi je jasná spojitost. Tedy že po takových dovolených přicházím s něčím, co měním, nastavuji, využívám jinak, než bylo. Uvědomil jsem si taky, že to samé dělám akorát v menším měřítku právě po takovýchto sezeních sám se sebou. Nicméně nejen v té profesní rovině, ale i v té osobní. Nacházím si způsoby a metody pro sebe, které mi pomáhají. Přesto jsou to jen drobnosti v rámci dne, ale tyto drobnosti potom mívají často pákový efekt na nějaký můj vnitřní klid a na osobní pohodu.
Mé best practice pro klid mysli
Je zajímavé a vlastně trochu i vtipné, že k tomuto způsobů přemýšlení a využívání času jsem došel právě během jednoho takového sezení. Od té doby se to snažím dělat pravidelně. Ne samozřejmě denně, ale v rámci týdne si cíleně hledám takový čas, během kterého nedělám nic, kromě prostého přemýšlení sám nad sebou, nad věcmi, které bych chtěl jinak. A právě během toho třídění myšlenek často dojde k nějakým výstupům, které si i zapíšu. Ostatně přesně tak jak to dělám teď, když tady sedím a píšu tyto řádky mého blogu Explorer of Peace of Mind. Prozkoumávám a zaznamenávám si.
Cílené přestávky pro klid mysli
Pokud bych z toho měl dát best practice, tedy nějaký příklad dobré praxe, jak hledám v rámci dnů vnitřní klid, tak třeba tato technika je vlastně jednoduchá. Najít si čas pro sebe. Obecně začínám každý den, a to dělám každý den, pěti minutami. Řekl jsem si, že prostě pět minut pro sebe si najít musím.
Ranní pětiminutovka pro klid mysli
A ty si nacházím ráno po kratičkém cvičení a ranní hygieně. Během toho času, těch pěti minut, si často píšu do zápisníku, který na to mám určený. Základní myšlenky, které bych v tom dni chtěl aplikovat, realizovat a zejména zažít. Dávám si pozor na to, aby to byly věci, u který si jsem jistý už v době kdy je píši, že v tom dni opravdu budou. Že se stanou. Například: „Dnes by bylo skvělé, kdybych si dal dobrou kávu s kolegyní a probral chystající se projekt.“, případně opačně věc ryze osobní, kterou v tom dni chci zažít a vím, že je velká pravděpodobnost, že se fakt stane.
Plánované bloky sám se sebou
No a další příklad je vlastně ten, který se právě teď děje, tedy že do toho týdne zařazuji bloky větší. Často jsou v rozsahu třeba jedné hodiny, a jejich několik v týdnu. Tyto bloky jsou s tím též cílem.
Využít vliv prostředí
Během takových bloků na mě osobně má vliv hodně prostředí. Obecně i celkově v životě to tak mám. Proto tedy vyhledávám prostor v přírodě. Tam zažívám klid mysli.
Zapisovat si hodnotné
Následně pak v tomto prostředí jen tak přemýšlím se zápisníkem v ruce. Třídím si myšlenky. Poté co myšlenky odejdou zase nějaké přijdou. Pokud některé považuji za hodnotné, hned si je zaznačím.
Dalším krokem, ne vždy, ale často, bývá to, že si ty poznámky na dalším setkání zase přečtu. Případně si je přečtu ráno během té pětiminutovky. Na základě toho se pak rozhoduju, jestli ty myšlenky využiji nebo nechám na později. Nebo je tam jenom nechám poznamenané a nic s nimi dělat nebudu. Tato technika se mi obecně osvědčuje. Jak vím, tak nejsem jediný a první, kdo s ní pracuje. Považuji ji za velmi hodnotnou pro můj cíl – klid mysli.
Trénovat to jako dovednost
Na druhou stranu vnímám, že to je dovednost, kterou jsem se učil a vlastně pořád ještě učím. Rád bych jednou, v rámci každého dne, takový prostor měl. Ideálně ho měl víc a víc. Díky tomu jsem pak často (ať už profesní nebo osobní rovině) schopný udělat rychlá rozhodnutí a být s nimi vnitřně velmi v pořádku. No, a tedy i mít onen klid mysli. Taková rozhodnutí mi pak pomůžou můj svět akcelerovat tím směrem, kterým si přeji, aby šel.
