Jsou dny, kdy mi prostě chybí vůle něco udělat. Mám pocit, že dříve jsem to nezažíval – prostě jsem věci dělal, protože jsem cítil jejich důležitost. Teď, když si to po sobě čtu, uvědomuji si, že sám sebe trochu klamu.
Určitě vždy existovaly činnosti, do kterých se mi jednoduše nechtělo, a hledal jsem způsoby, jak se jim vyhnout (třeba umývání nádobí a úklid kuchyně). Teď si to možná víc uvědomuji proto, že tyto činnosti mají větší dopad na moje podnikání nebo rodinu.
Produktivní prokrastinace jako falešný přítel
Zjistil jsem, že často odkládám důležité věci způsobem, kterému se říká „produktivní prokrastinace“. Znamená to, že sice dělám něco užitečného, ale není to právě ten úkol, který má největší dopad. Rád bych se proto se svou vůlí naučil lépe pracovat.
Někde jsem četl, že vůle funguje jako sval, který je možné posilovat. Nevím, možná na tom něco je. Tento příspěvek je spíš postesk nad tím, že právě teď stojím před úkolem, který už nejde nijak obejít ani posunout.
Psaní jako trénink vůle
Tímto psaním se vlastně snažím sám sebe namotivovat, abych se do úkolu konečně pustil. Možná tento příspěvek zveřejním i proto, abych měl do budoucna připomínku, že stejně na konci vše vždy nějak zvládnu. Pak už nebude dávat smysl tolik věcí odkládat.
Třeba mi tato zkušenost jednou ukáže, že můj „sval vůle“ se postupně stal silnějším. Nebo možná zjistím, že slabším – kdo ví. Uvidíme.
Odkládání a energie
Je zvláštní, kolik energie dokážu investovat do jiných činností místo toho, abych daný úkol udělal. Třeba právě teď tu sedím, píšu tento text, přemýšlím, otáčím situaci zleva doprava, ale samotný úkol stále nedělám.
Večer ho budu dělat na poslední chvíli a budu mít pocit, že pracuji dlouho. Realita přitom je, že bych mohl mít hotovo už odpoledne a večer věnovat něčemu jinému.
Vůle, energie a správné načasování
Proč to vlastně dělám? Zjistil jsem, že některé věci prostě potřebují svůj správný čas, správnou energii a vhodný stav mysli. Už několikrát jsem se do tohoto úkolu snažil pustit, ale výsledkem bylo, že jsem nad ním jen půl hodiny seděl bez jakéhokoliv posunu.
Čas plynul, výsledek nepřišel a já byl naštvaný jen sám na sebe. Proto se nyní snažím jednotlivým činnostem věnovat právě ten správný okamžik i energii v rámci daného dne.
Když poslouchám své tělo a věnuji se správným věcem ve správnou chvíli je můj impakt opravdu vysoký. Toto uvědomění mi dovoluje v některých chvílích opravdu věc nedělat a netrápit se tím. Vím totiž, že jak nastane její chvíle, dokáži danou věc exekvovat velmi rychle a snad i dobře. A co hlavně ve stavu flow, tedy pro mě v klidu.
Dnes začnu už za pár minut
Dnes se do úkolu pustím asi za 20 minut a už teď se na to začínám těšit. Je zajímavé, že samotné psaní tohoto textu mi vůli posiluje. Například včera jsem začal zařazovat větší rutiny do svých dnů a ráno jsem cítil obrovskou vůli a chuť.
Celý den jsem potom z tohoto pocitu čerpal. Dnes jsem měl pokračovat v další rutině, ale počasí ráno bylo tak nepříjemné, že jsem kajak vynechal.
Energie, která se doplní sama
Vím však, že během dne ještě půjdu něco dělat se dřevem, protože do svých větších rutin zahrnuji cokoliv, čemu věnuji alespoň hodinku času a co mi dodává energii.
Takže když se za chvíli pustím do úkolu, budu mít během dne příležitost energii zase doplnit. Ale už teď mám pocit, že jen tímto psaním vůle sílí a energii dostávám ještě předtím, než začne samotná činnost.
Odměna za splnění úkolu
Zajímá mě, jak se budu cítit poté, až úkol splním. Možná zjistím, že samotný pocit dobře odvedené práce je tou nejlepší odměnou a energií, kterou získám jen díky tomu, že jsem to konečně udělal.
Nevím, jak to máte vy ostatní, ale tento stav prožívám často – a stejně se mi tomu nechce věřit, dokud úkol není dokončený. A to už se začínám cyklit, takže hurá do toho!
