Černá, bílá. To jsou barvy, jež charakterizují můj byt a celkem jasně i můj dosavadní život. Nastalo období změn. Přeji si do svého bytu vpustit další barvy, stejně tak jako do života. Těšit se z nich a užívat si je.
Je to jen několik dní od toho, co mi mně moc blízká osůbka nadhodila myšlenku barev – „nebarev“. Následně jsem jí dal plně za pravdu. Ve snaze vpustit si do života další barvu jsem srabácky sáhl po béžové a hnědé. Ano, on je to strach, pocit, jež mi vlastně nedovoloval žít naplno. Nedovoloval více než práci, spánek, neutěšené vztahy, práci, spánek, práci… Vlastně i tyto jmenované tímto strachem, ve výsledku, trpěly.
Nejen pro osobní zisk a potěšení
Souhlasím s tvrzením, že způsob, jakým muž proniká do světa, by měl být stejný jako způsob, jakým proniká do své ženy: nejen pro osobní zisk a potěšení, ale aby tím znásobil lásku, otevřenost a hloubku. K tomu mi i pěkně koreluje myšlenka mého kamaráda, který mi toho času řekl, že šťasten budu, až přestanu i vztahy brát jako business. Myslím, že ono uvědomění a ten čas je zde. (no, několik let to trvalo, díky 🙂 ) K tomu, aby žena a svět v rukou muže zářili a rozkvetly, je zapotřebí opravdovosti, vytrvalosti a statečného srdce.
A teď si pokládám otázku: Jsem ochotný exponovat se cele, vložit všechno, co mám do snahy „osvobodit“ onu ženu a svět, abychom společně dospěli k nejhlubší pravdě, lásce a otevřenosti?
Věřím a jsem plně přesvědčen, že ano!
Díky Davidu Deidovy za inspiraci a některé myšlenky, jež hojně užívám… 🙂
